Využití probiotik v prevenci postantibiotických průjmů

1. Na základě dostupných publikovaných znalostí a klinických zkušeností výbory ČMS a SPP uvádí, že podávání probiotik může přispět k prevenci postantibiotických průjmů.
2. Přípravky Mutaflor, Enterol, Lacidofil a Colinfant New Born jsou schválené jako léčiva pro konkrétní diagnózy včetně léčby postantibiotické dysmikrobie, tj. u těchto přípravků byly potvrzeny léčebné účinky i bezpečnost; doporučujeme řídit se pokyny v příbalovém letáku.
3. U ostatních preparátů, prodávaných v režimu potravinových doplňků, je sledována pouze bezpečnost a netoxičnost; léčebný či profylaktický účinek bude záviset na konkrétních podmínkách použití. K jejich celkové prospěšnosti se tak nedá vyjádřit.
4. Podávání probiotik bez konzultace s lékařem nedoporučujeme u pacientů následujících skupin:

• děti se syndromem krátkého střeva
• děti narozené předčasně kromě prevence nekrotizující enterokolitidy[1] (Han et al., 2025)
• pacienti s horečkou, kteří zvracejí nebo pociťují prudkou bolest v krajině břišní
• pacienti s krvavým průjmem
• pacienti s akutním zánětem slinivky břišní
• pacienti, u kterých byl zaveden centrální žilní katetr nebo jsou po operaci, zvláště pokud dříve prodělali myokarditidu nebo endokarditidu, nebo jsou po operaci srdce, trávicího traktu nebo dutiny ústní
• pacienti se sníženou nebo potlačenou imunitou; zejména po transplantaci, při probíhající radioterapii nebo chemoterapii

Zdůvodnění

V poslední době ve veřejném prostoru probíhá intenzivní debata o účinnosti probiotik a výbory ČMS i SPP jsou znepokojeny šířícím se narativem, bagatelizujícím význam probiotik a jejich prospěšnost obecně.  Tento názor se často opírá o dvě studie publikované v roce 2018 (Suez et al., Zmora et al.), které popisují, že probiotika u několika jedinců ze sledovaných skupin zdravých dobrovolníků po antibiotické léčbě vedla ke zpomalení rekolonizace původním mikrobiomem. Tyto studie jsou cenné, ale je důležité si uvědomit několik zásadních omezení: Ani jedna ze studí neměla za cíl hodnotit účinnost probiotik v prevenci průjmu po antibiotické terapii – sledovaly výhradně dynamiku kolonizace probiotickými kmeny po podání antibiotik.  Obě studie pochází od stejného autorského kolektivu (nejedná se tedy o nezávislé ověření výsledků) a zahrnují velmi malý počet testovaných osob (21 a 29), čímž charakterově spadají do pilotních studií; navíc všechny testované osoby byly zdravé. Studie Zmora et al. dokonce zkoumala kolonizační potenciál probiotik u lidí, kteří antibiotika neužívali, výsledky tedy nelze jednoduše vztahovat na situaci pacientů po antibiotické léčbě.  Proti tomu stojí výsledky prokázané v rozsáhlých klinických studiích, které zahrnovaly tisíce pacientů (Hempel 2012, Shen 2017), ale i výsledky shrnuté v recentních review (Goodman et al., 2021 nebo Szajewska et al., 2025), která shrnují veškeré relevantní publikované práce k dané problematice a stejně jako výše jmenované klinické studie zahrnují dohromady tisíce subjektů včetně těch popsaných ve studiích Suez et al., 2018 a Zmora et al., 2018.

Klíčovým výstupem review Szajewska et al., 2025 je mimo jiné i tento poznatek: „Několik metaanalýz prokázalo, že specifická probiotika snižují riziko průjmů spojených s antibiotiky a průjmů spojených s Clostridioides difficile; žádné studie neprokázaly klinické škody spojené s užíváním probiotik po antibiotické léčbě u obecně zdravých jedinců; u rizikových pacientů je nutné provést posouzení rizik a přínosů.“

Závěrem je nutné zmínit, že účinek probiotik nelze chápat jen ve smyslu obnovení původního složení mikrobioty; zapojených mechanismů je více včetně produkce postbiotik, modulace imunitního systému a prosté kolonizační rezistence, tj. zabránění obsazení volné niky pathobionty. Problematika je nesmírně komplexní a je stále předmětem výzkumu. Ten by měl mimo jiné i objasnit, jaké vlastnosti probiotických kmenů mohou být v kontextu post-antibiotické terapie méně vhodné – například silné kolonizační faktory, které jsou naopak žádoucí při jiných indikacích.